Vystrčil v Tchaj-pej
Předseda senátu Miloš Vystrčil zahájil týdenní návštěvu na Tchaj-wanu. Je jistě v pořádku, že ústavní činitel navštíví zemi, se kterou udržujeme přátelské vztahy a máme s ní výhodné vztahy ekonomické. Netřeba se tvářit, že je to normální cesta, jako kdyby jel dejme tomu do Portugalska nebo Thajska. Cestu si prosadil navzdory masivnímu tlaku komunistické Číny a ovšem i oproti tlaku vnitropolitickému. Netřeba se zvlášť zmiňovat o pročínsky servilním prezidentu Zemanovi, proti cestě se vyslovil i ministr zahraničí Petříček. Fotky předsedy Vystrčila s antikovidovou rouškou zdobenou tchai-wanskou vlajkou jsou jen dotvrzení vícekolejnosti české zahraniční politiky. Tedy, ta je tak moc vícekolejná, že se o politice nedá mluvit. Politika je cosi strukturovaného a domyšleného a k nějakému cíli směřujícímu a to se českému vystupování navenek nedá přisoudit ani s maximem dobré vůle.

Nad tím je možno zabědovat a je to asi vše, co lze podniknout. Nicméně je dobře si připomenout, jaká je hlavní příčina té mnohosměrnosti. Prezident, v danou chvíli pročínský patolízal, je volen přímo v dvoukolové volbě. Těžko soudit, jak by dopadlo referendum na téma, zda Vystrčil má nebo nemá jet, já bych vsadil, že vyhraje varianta „ne“.

Senát je volen taktéž přímo a dvoukolově. Velký je rozdíl ve skladbě voličstva. Volební účast prezidentské volby byla 67 procent, kdežto senátní volby též v roce 2018 dosáhly pěkných 16 procent. Prezidenta volí takzvaně každý, kdežto senátora jen někdo – jistě s výraznějším zájmem o politiku. Však se taky postoje a skladba senátu velmi liší od skladby v dolní komoře, ANO zde má sedm senátorů, kdežto ve sněmovně má 78 poslanců. Jak nastavíte volby, takové politické těleso z toho vzejde.

Vystrčila v jeho tchajwanské spanilé jízdě podporuje podstatně míň lidí, než prezidenta v jeho odporu proti této cestě. Tak to prostě je. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zapršelo

Hrozili, že bude pršet víc, tedy u nás ve Zvoli a nakonec pršelo dost, ale ne nějak přespříliš: z pátku na sobotu dvaadvacet milimetrů, to není žádná potopeň. S Ljubou a pejsky kontrolujeme stav zamokřenosti na naší loučce za vsí, kde rostou vrby. Vybudovali jsme tam tůňku, chodí do ní pít srnky a krom tůňky jsou tam i louže s náběhem na stálost. Je to jen náběh, minulé dva týdny vyschly a dokonce v sobotu, po těch deštích, voda v nich nebyla. Až teď, v neděli, ono to má vždycky zpoždění. Držet vodu v krajině… to je zásada, kterou bychom měli držet v hlavě.

Bude se čvachtat.