2020
leden 2. patagonská pauza 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
únor 1.-2. 3. 4. 5. 7. 8.-9. 10. 11. 12. 13. 15.-16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.-23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.
březen 1. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.-15. 16. 17. 18. 19. 21.-22. 23. 25. 26. 27. 28.-29. 30. 31.
duben 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 25. 28. 29. 30.
květen 1. 2.-3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.-10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.-24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.-31.
červen 1. 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.-14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.-21. 22. 23. 24. 25. 26. 27.-28. 29. 30.
červenec 1. 2. 3. 4.-5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.-12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.-19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.-26. 27. 28. 29. 30. 31.
srpen 1.-2. 3. 4. 5. 6.



(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016, rok 2017, rok 2018, rok 2019

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
úterý 7.7. počítadlo.abz.cz
  • EK se omluvila za vměšování své šéfky do chorvatských voleb
  • Parlamentní volby v Chorvatsku vyhrála s náskokem vládní HDZ
  • Izrael úspěšně vypustil další špionážní satelit, bude sledovat Írán
  • Ve věku 91 let zemřel slavný hudební skladatel Ennio Morricone
  • Vláda má k fondu obnovy výhrady, je nutný kompromis, říká Petříček
  • Karvinsko do karantény nepůjde, rozhodli moravskoslezští hygienici
  • Ornitologové vyzvali veřejnost pomoci sečíst mláďata čápů
  • Ekumenická bohoslužba v Husinci připomněla Jana Husa
  • Počasí v Praze: zprvu přeháňky, oblačno, 25°C

    
 border=
    Bude konec světa?
    V rozhovoru s televizí Prima řekl bývalý prezident Václav Klaus, že navrhovaný půlbiliónový rozpočtový schodek pro něho znamená rozvrat financí, užil dokonce přirovnání ke konci světa. Evropská unie navrhuje něco podobného, ovšem v eurech. Je zajímavé, že je kolem toho jakési ticho po pěšině. Proč to? Nemáme přece tak krátkou paměť, abychom nepamatovali vášnivé debaty kolem schodku čtyřiceti miliard. Těch čtyřicet miliard je dnes v porovnání s navrhovaným schodkem pouhé spropitné, které dává skrblík číšníkovi v hospodě: sluší se deset procent a dobře situovaný host dává patnáct.

    Ticho po pěšině si vysvětluji tak, že jde o sumy, které si nedovede představit vůbec nikdo, včetně těch, kteří je schvalují. Naprosto to koreluje (česky pasuje) se zjištěním profesora Parkinsona – ten popisuje zasedání správní rady, která bez mrknutí oka schválí multimilionový rozpočet na vybudování atomového reaktoru, kdežto kolem přístřešku na jízdní kola se rozpoutá vášnivá debata. To proto, že každý ví, co je jízdní kolo, dovede si představit přístřešek a tuší, kolik si může za něj slušná firma účtovat.

    Klausův rozhovor působí tak trochu jako žalostné bědování staříka, na kterého zapomněli. Realita je taková, že jsme zjevně vstoupili do jiného finančního prostoru. Nikdo nevíme, co to znamená. Klaus říká, že nastane masivní nezaměstnanost a všichni zchudneme. Nezaměstnanost zatím nenastala. O peníze jsme přišli mnozí z nás, já rozhodně ano. Žebráckou hůl ale nechystám. Nechci tím říct, že Klaus nemá pravdu, ani mu nebudu přitakávat. Jenom si myslím – a zde využívám svého práva glosátora nevědět, že skutečně vplouváme do neprobádaných vod.

    Osobně sympatizuji s Klausovým konceptem malého státu, omezování regulací, návratu ke kořenům. Tahle mantra je mi blízká. Souzní s nadějemi, které jsem choval v devadesátých létech. Ale ani Klaus, když byl ministrem financí a pak premiérem a pak prezident, ani tento teoreticky skvěle vybavený Klaus nedokázal zabránit zbytnění státu do netvorných rozměrů, které má dnes. Byrokracie je dnes násobně větší a mocnější, než byla za vlády komunistů. Aspoň finančně se stát držel jaksi na uzdě, jen ji maličko povoloval. Teď padly poslední zábrany a korona mu dala záminku pro to, aby to udělal. Připomíná mi to alkoholika, který bojuje se svou vášní. Drží se na uzdě a dá si jednoho panáka za den. O svátek dva. Když jsou vánoce, tak tři a pak zase jen jednoho.

    Alkoholik v mém podobenství, je ten stát. Ten si teď řekl: korona mi dává legitimitu se vožrat jak doga. A lemtá chlast už ne po panácích, ale po flaškách.

    Skočil na to celý kontinent. Celá Evropa bude takhle lemtat. Co bude dál? Kdo to zaplatí? Směšné jsou řeči, že dluh budou platit vnuci vnuků.
    Prdlajs budou platit.
    Copak nečtete dějepisné knížky? Když zapíchnete trafikantku, zavřou vás, za dob kdy byl ve světě pořádek by vás pověsili. Když rozstřílíte na padrť dvacet tisíc mužů osmnácté divize protivníka, dají vám metál a povýší vás na generála. Tento skok od zapíchnutí trafikantky k rozstřílení divize se děje teď, za užaslého přihlížení laického obecenstva a nejasného mrmlání lidí předstírajících, že věci rozumějí.

    Václav Klaus to nazval koncem světa. Třeba je to začátek jiného světa. Ale jakého? To neví nikdo, ani já, ani Klaus.
    
 border=
    Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
    
 border=
    Tělo a duch

    Nora dělá pokroky, maličké, den po dni. Sleduju, kdy přejde od mimochodnosti k normální chůzi čtyřinožce. To vždycky jdou na jedné straně nohy k sobě a pak na druhé, ťap, ťap. Tohle teď dokáže při pomalé chůzi, když je rychleji, jdou obě levé dopředu, pak obě pravé. Mimochodně.

    Je ale jiný pokrok, dalo by se říct psychický. Přestává se chovat jako pacient. Usmyslí si, že je na zahradě kocour a vyrazí, to dřív nedělala. Jenže nohy neposlouchají a vymázne se jako neopatrný motorkář v zatáčce, naštěstí bez následků. Na jedné straně je na ni veselé podívání, protože je to pokrok. Smutné je, že pořád to není na Nora, jak jsme ji znali.
    Třeba při tom zůstane. No a co? Nikdo nejsme dokonalí. Nebo dokonalý – podle toho, zda to vnímáte jako plurál nebo singulár.
    Jděte a vysvětlete to Tamilcovi.